Vesna

Grand Events zve do společenského sálu Hotelu Grand na koncert kapely Vesna. A kdo má rád českou hudbu, moderní pop, výrazné slovanské motivy a vokály, tak tady nesmí chybět. Koncert, který si užijete, i když nebudete znát slova. Zazní i hity jako Moravo, My Sister’s Crown a další.

Přijďte v sobotu 21. 3. od 20:00 do společenského sálu Hotelu Grand.

Vstupenky v předprodeji v Íčku nebo ZDE.

Kapela Vesna: Hudba má vyvolávat emoce a překvapovat

Hotel Grand a s ním i celou Čáslav čeká další porce kvalitní muziky. V sobotu 21. března tady totiž vystoupí populární česká ženská kapela Vesna. Požádali jsme při té příležitosti o rozhovor její zakladatelku Patricii Kaňok Fuxovou.

V Čáslavi vystoupíte úplně poprvé. Těšíte se?

Těšíme se stoprocentně, protože se na pódium vracíme po zimním odpočinku, tím pádem budeme natěšené na fanoušky a věříme, že i oni na nás. Bude to také naposledy, co pojedeme turné k desce Muzika Slavica vydané v roce 2023, takže budeme s fanoušky uzavírat tuhle kapitolu a poté nás čeká kapitola nová.

Má některá z členek kapely k Čáslavi nebo jejímu okolí bližší vztah?

Ano, dokonce přímo já. Sice se nejedná o vztah hudební, ale jezdila jsem do Čáslavi za babičkou, takže jsem tam v podstatě trávila nějaké momenty svého dětství.

Vesna díky účasti v Eurovizi zažila zájem, který většinu i služebně mnohem starších kapel nikdy nepotká. Jak těžké bylo nezpychnout?

Haha, tak to bylo hodně lehké (smích). Jak se říká, že se úspěch neodpouští, tak po návratu z Eurovize nám česká scéna dala rychle najevo, že jakýsi úspěch v zahraničí ještě automaticky neznamená, že máme na domácím poli vyhráno. Ona totiž Eurovize v Čechách nemá ještě takovou tradici jako třeba v Anglii, Francii či ve Skandinávii. V těchto zemích se jedná o hudební olympiádu, kdežto u nás pořad pořád bojuje se sledovaností. Myslím, že vše by se změnilo, kdybychom vyhráli a najednou to byla i „naše“ soutěž. Ale nevím, zda na to vůbec někdo v Česku má. Teď nemyslím hlasově, takových adeptů by bylo víc, ale tam prostě musí zafungovat více věcí naráz: písnička, koncept, scénografie, charisma interpreta i produkční tým. Snad se to jednou podaří.

Převažují ve vašem publiku spíše ženy, nebo muži?

V minulosti to byly rozhodně ženy, ale teď je publikum čím dál více smíšené. Myslím, že dříve k nám tíhly ženy, protože se v nás automaticky nacházely. Ale od doby, co jsme vydaly písničku Moravo, na nás chodí i osmnáctiletí kluci s kamarády, pobavit se, „zapařit“. Naše hudba neřeší cílovky, přitáhne si ty správné lidi, takže v publiku najdete šestileté děti i osmdesátníky. Jedno ale naše fanoušky spojuje, a to je dobrý vkus (smích).

Z ohlasů na vaši tvorbu je patrné, že oslovuje i lidi, kteří se jinak českému popu spíše vyhýbají. Bylo něco takového vaším záměrem?

Záměrem ne, ale pravdou je, že nás český pop taky moc nebaví (smích). Možná proto se to snažíme dělat jinak. Máme trochu pocit, že je česká popová hudba na jedno brdo. Pokaždé přijde nějaký boyband s písničkou o lásce, čtyři akordy dokola a k tomu trošku zajímavé metafory, co nejvíce předvídatelný refrén, vytvořit singl, který bude ideální podkres pro cesty autem. To ale zabíjí hudbu. Pro nás je hudba vášeň a něco, co má vyvolat emoce, překvapovat, strhnout. A ve středním proudu je vše takové uhlazené, chce to trochu větší názor, a možná to bude znít zvláštně od ženské kapely, ale hudba musí mít koule.

Takže vy samy český pop neposloucháte?

Kdybychom si měly něco pustit, tak by to byla Bára Poláková, David Stypka, Katarzia nebo Lenka Dusilová. Fandíme taky mladé scéně, Slavíčkovi, Gufrau, Sáře Noff, Pam Rabbit. Myslím, že kdybychom šly na koncert, vyrazily bychom na Dana Bártu, Bert & Friends nebo na Vojtu Dyka, ale užily bychom si i show Bena Cristovaa nebo Ewu Farnou. Takže je z čeho

vybírat, je tu spousta talentovaných lidí, kteří to dělají skvěle, spíš prostě ten střední proud by si zasloužil provětrat. Ale možná je to dané spíš posluchači, že nemají čas na to objevovat nové věci a sázejí spíš na jistotu, co viděli už desetkrát na fesťáku.

Považujete za relevantní ankety typu Českého slavíka?

Trochu jo, trochu ne. Rozhodně to ukazuje popularitu toho středního proudu posluchačů, kteří vezmou do ruky mobil a pošlou někomu hlas. Mladá generace každopádně popularitu dává najevo na streamovacích platformách a na sítích. Pro ně je posílat někomu hlas trapné. Takže tu anketu vnímáme jako relevantní jen částečně. Existuje spousta interpretů, co má vyprodané sály, ale v anketě se neobjevuje. S kvalitou to taky nesouvisí.

Nedílnou součástí vaší hudby jsou folklórní prvky. Zajímáte se o etnografii, případně historii jako takovou?

Já jsem studovala historii a antropologii jako součást mého studia na Karlově Univerzitě. Obecně mám nějaký vhled do rituálů, tradic a symboliky v kultuře, takže jsem si vědomá, že pracuji s těmito prvky, ale jako umělkyně jdu spíše cestou intuitivní a to, co prožívám, nebo témata, která se nacházejí v kolektivním vědomí, zpracovávám skrze písničky. Poslední dobou objevuji i jiné způsoby skládání, a to skrze songwriting kempy. Jeden z nich dokonce pořádám. Každý rok se sjíždí producenti, skladatelé a interpreti z celého světa na třídenní soustředění, kde každý den vzniká nová píseň. V minulosti tak vznikla třeba písnička s mojí kamarádkou Kateřinou Marií Tichou.

Jak u vás zpravidla vypadá proces skládání nové hudby? Mají všechny členky kapely něco jako právo veta?

U nás v kapele skládám písně jenom já. Kapela se zapojuje až v procesu, který patří k live vystupování. Společně písně aranžujeme a převádíme do živého hraní. Nicméně tím, že jsme všechny kamarádky, tak se o tématech na desku bavíme už v průběhu a holky mi pak dávají zpětnou vazbu k písničkám, takže od začátku trošku tuším, co se u fanoušků chytne. Kdyby mi celá kapela odmítla nějakou píseň hrát, tak vím, že ta píseň není dostatečně silná. Názory kapely jsou pro mě důležité, na druhou stranu potřebuju mít uměleckou svobodu, aby ode mě holky neočekávaly, že budu třeba pořád dokola skládat písničky jak přes kopírák. Někdy se víc odkloním k popu, jindy se víc přikloním k folklóru, někde si pohrávám s rapovým frázováním.

V rozhovorech hodně akcentujete téma ženské emancipace, snahu skloubit práci a mateřství. Označily byste se za feministky?

Feminismus neznamená nic jiného, než že by ženy měly mít rovná práva a příležitosti jako muži. Neznamená to, že ženy jsou stejné jako muži nebo že bychom měli smazat rozdíly mezi pohlavími. Řekla bych, že kdo v tomto smyslu není feminista, tak spadá do minulého století. Nevěřím, že by doopravdy reálně někdo věřil tomu, že muži jsou něco víc nebo že by žena neměla právo dostávat dobře zaplaceno, když je schopná, nebo být pracující máma, když to tak chce.

Proč myslíte, že se proti feminismu spousta mužů, ale i žen vymezuje?

Protože v mediálním prostoru stále přetrvávají sklony k sexismu a stereotypům. To znamená, že ta společnost automaticky očekává, že se bude opakovat nějaký model a v televizi padne spíše vtip o ženě v kuchyni a chlapovi v práci, než že by to bylo naopak. Že jsem žena, automaticky znamená, že musím doma vařit, a jen protože jsem muž, tak to automaticky znamená, že musím skvěle vydělávat. Obecně by naše pohlaví nemělo být nějakým omezením a spíš bychom měli jako lidi hledat, v čem se cítíme šťastně a svobodně.

Kdy se může rostoucí počet vašich fanoušků těšit na novou dlouhohrající desku?

Těšit se určitě můžete, ale kdy, to je zatím ještě tajemství (smích).